Bolest, smutek a Ježíš

Sedím v malé útulné kavárně u výborné kávy - jak jinak, že? - a koukám se z okna.  Na mraky, slunce, lidi, kteří procházejí okolo - a cítím veliký vděk.  Vděčnost Bohu za všechny ty milosti, dary, co od Něho dostávám. A dostávám, i když vím, prostě jsem si vědoma toho, že jsem špatný člověk, že jsem veliký hříšník (hříšnice). Prosím Boha o pomoc, aby mě vedl a pomohl stát se lepším člověkem.

A v té vděčnosti se mi objevila v oku slza. Vzpomínka na mamku, bolí mě najednou u srdce. Takhle to od její smrti prostě mám. Kdykoli během dne se ta bolest objeví... 

Bylo to všechno tak rychlé.. Její smrt prostě přišla až moc brzy. Nikdo jsme to nečekal.Bolí to. Bolí. Tolik bych jí toho chtěla říct. Jen tak. Prostě bych tak ráda vzala do ruky mobil a zavolala jí. Jak se máš mami? Bych třeba řekla. A až by mně to povyprávěla, tak zas já bych jí řekla svoje zážitky. Tak jsme to dělaly několikrát do týdne. Ještě před měsícem. Třeba bych jí řekla, koho jsem v Blansku potkala, mamka znala moje přátele, mé známé. A také bych jí řekla, co jsem vařila a co budu vařit. Takové normální povídání dvou ženských. A třeba teď bych jí řekla, jakou radost mám, že můžu být tak často se svými syny a s taťkem.  Ona by byla taky ráda. Bez ní to prostě není ono. Chybí. Chybí nám doma. Všem. Chybí mi její číslo v historii volání na mobilu. 

A zas mi tečou slzy. Utírám si je nenápadně papírovým kapesníčkem i s troškou řasenky. Beru ten pěkný malý hnědý hrníček s už skoro studenou kávou do ruky, upíjím a opět se ocitám zpět z myšlenek na mamku v realitě tohoto okamžiku. Dál od vzpomínek, které píchají do srdce... 

A najednou beru do ruky fixy a pastelky, otevírám blok, co mívám téměř vždy po ruce. A píšu. Píšu a vlastně maluju. Co? To jméno.  Jméno jmen - JEŽÍŠ. Baví mě psát krasopisně, s troškou kaligravie si občas hraju a písmenka najednou vypadají tak hezky. To jméno Ježíš, které je vyvýšeno nad všechna jména.... 

Káva už je studená. A já mluvím ve svém srdci s Králem všech králů... S Pánem Ježíšem Kristem. Moje duše jej miluje a raduje se z něj. Pryč je smutek, pryč jsou slzy. Už jen mír a pokoj v srdci. 

Ledová káva, radost, pohled upřený k nebi, láska - to vše a jméno JEŽÍŠ.