BLOG

Představ si situaci. Miluješ Boha, miluješ Krista. Ale jednoho dne... se probudíš a .... Hlavou ti zní otázka: "Kde je?" Jako jak "Kde je?" No prostě najednou jakoby v tvém životě chyběl. Jakoby zmizel z tvého vědomí. Z tvé mysli. Z tvého srdce.. Je tady jen tvůj obyčejný lidský světský život. Jen ty, tvoje tělo. Tvá práce. Problémy, starosti,...

Za oknem vlaku svítá, nebe je zatažené. Začíná nový den. Z milosti Boží. Je to dar. A moje srdce je naplněné láskou k Němu. Bůh je nekonečně krásný, úžasný. Změnil mě. Změnil můj život. Změnil moje srdce. Mění mě stále. Každý den. Každou situací, která je pro mě nejdřív nepříjemná. Ano, říká se tomu posvěcování. Zažívám to, stejně...

Sebelítost. Člověk si řekne, no někdo holt na to trpí. Když se člověk lituje, když vnímá křivdu ze strany bližního, když se cítí odmítnutý, nepřijatý okolím. Psychologové by snad měli nějakou radu. Ezoterika taky. A to zejména rada zaměřit se na sebe, věnovat se sám sobě, dát sám sobě pozornost, najít něco, co mě těší. To jsou takové ty běžné...

Musím zde uvést, že facebook je pro mě bohatým inspirátorem. A také samozřejmě živí lidé okolo mě. třeba v práci, ale i teď, když jedu vlakem. V určitou chvíli se mi stává, že mi něco dojde, docvakne. Vždy samozřejmě v souvislosti s Bohem, Kristem, s Písmem. No a když jsem venku, beru mobil, a udělám podcast. Prostě řeknu co...

Poslouchám rozhovor dvou žen u vedlejšího stolečku. Nechci, ale baví se nahlas a opravdu jsem blízko. Tak blízko, až mě to i obtěžuje a tak si dávám sluchátka do uší a začínám poslouchat Věčné haleluja, písníčku, která uzavírala pohřební ceremoniál mojí maminky. Krásná písníčka. Ale teď už k tématu. Než jsem si sluchátka nasadila, povídá ta jedna,...

Teď jsem položila mobil. Úplně horkej. Od volání samozřejmě.. Asi půl hodiny jsem mluvila se sestrou Janou, se kterou se známe sice velice krátkou dobu - je to přesně týden, ale Bůh nás velice sblížil. Je moc fajn mít někoho, kdo je samozřejmě součástí naší krásné Boží rodiny, a ještě k tomu vám jaksi víc rozumí. A to se...

Sedím v malé útulné kavárně u výborné kávy - jak jinak, že? - a koukám se z okna. Na mraky, slunce, lidi, kteří procházejí okolo - a cítím veliký vděk. Vděčnost Bohu za všechny ty milosti, dary, co od Něho dostávám. A dostávám, i když vím, prostě jsem si vědoma toho, že jsem špatný člověk, že jsem veliký hříšník (hříšnice)....