Miluji Ho
Za oknem vlaku svítá, nebe je zatažené. Začíná nový den. Z milosti Boží. Je to dar. A moje srdce je naplněné láskou k Němu. Bůh je nekonečně krásný, úžasný. Změnil mě. Změnil můj život. Změnil moje srdce. Mění mě stále. Každý den. Každou situací, která je pro mě nejdřív nepříjemná. Ano, říká se tomu posvěcování. Zažívám to, stejně jako ostatní křesťané. Jako včera. Zážitek, který mě zase víc přiblížil k Bohu, zase o trošku víc cítím vděčnosti k mému Pánu Ježíši Kristu. Jedna kolegyně v práci. Její chování ke mně je asi takovéto: přehlíží mě, většinou zcela ignoruje. A když vidí jakoukoli příležitost, tak mě prostě "sjede" - za jakoukoli drobnost. Takže, abych popsala, co to se mnou dělá - ano, cítím bolest v srdci. Ano, včera jsem si na chvíli i pobrečela. Ale.... vnímám sama na sobě změnu oproti dřívějším stejný situacím. Mám v sobě stále klid. Jsem jí stále otevřená, nedělá mi žádný problém s ní mluvit, pomáhat, udělat co potřebuje. Dřív bych se jí snažila vyhnout. Byla bych zraněná tak, že bych byla nervozní už než bych šla do práce. Nyní je to jinak. Necítím k ní žádný špatný pocit, nevnímám, že bych ji odsuzovala za její špatné chování vůbec k lidem. Nejen ke mně. Řekla bych, že mám k ní neutrální postoj. Je ze světa. Nezná Boha. Ale tak nějak tuším, že Ho brzy pozná. Skrze mě. Víte, napadlo mě to včera. Její kamarádka, také kolegyně, je taková, že se neustále vyptává na různé věci z mého života. Nejdřív jsem si říkala, že je to necitlivé. Opravdu mně ty otázky vadily. Otázky, které jsou normální u dětí... Proč? A tak podobně. Nebo snad u kamarádek ve světě. Proč se vyptává? Bylo mi to nepříjemné. Ale jak jsem tak o tom přemýšlela včera večer.. Tak mě TO NAPADLO. Ona se ptá. Ptá se na můj život. Ano, zajímají ji peníze, muži v mém životě atd. Ale já mám v srdci JEHO. Boha, Pána Ježíše Krista. A tak, se mi zrodil v hlavě plán. Jak převézt její otázky na toho jednoho muže, kterého mám v srdci, kterého miluji. Bez kterého si prostě už nedokážu představit život. Na toho muže, který ač byl tak mocný, že mohl mít všechno a všichni ho mohli poslouchat, tak žil velice skromně, nikdy nezneužil své síly. Až se mně zeptá, kdo to je.. co to mám za frajera :-)... ano, budu chválit Ježíše. Budu chválit to, co pro mě udělal. Jaký je. Jak je úžasný. Díky němu jsem byla usmířena s Bohem. Byly mě smyty všechny hříchy. A že jich bylo... Ufff.
A jak píšu tyto řádky, už se těším. A doufám, že v tu chvíli bude poblíž co nejvíc kolegyň. Abych mohla chválit Pána Ježíše Krista před co největším počtem lidí. Všem říct, jak je úžasný. Všem říct, jak moc nás Bůh miluje. A že bez Něho nejsme nic. A že se o nás postará. A že má tak velikou moc, že si to ani neumíme představit. Dokáže nemyslitelné. Toužím o Něm mluvit. Toužím povídat, jak krásné je žít v jeho náručí, když mě objímá jeho LÁSKA. A že s Ním budu už NAVĚKY. V JEHO blízkosti.
Jak je najednou život krásný.
Toužím po tom. Toužím mluvit o této NEJVĚTŠÍ LÁSCE MÉHO ŽIVOTA.
Pane, prosím připrav takovou situaci, kde budu moci využít otázek této ženy, abych o Tobě mluvila. Amen.
A tak jedu dál. Jedu na Moravu. Jedu do Kuřimi. Na bohoslužbu. K dalším křesťanům, kterým Bůh také změnil život. K těm, se kterými teď tvoříme jednu krásnou, velkou, milující rodinu. Venku je lehce nasněženo. No, vždyť je duben - jak se říká: Duben, ještě tam budem. (za kamny).