Ve vlaku

Teď jsem položila mobil. Úplně horkej. Od volání samozřejmě.. Asi půl hodiny jsem mluvila se sestrou Janou, se kterou se známe sice velice krátkou dobu - je to přesně týden, ale Bůh nás velice sblížil. Je moc fajn mít někoho, kdo je samozřejmě součástí naší krásné Boží rodiny, a ještě k tomu vám jaksi víc rozumí. A to se stalo nám dvěma. A tak jsme si povídaly. O dnešním kázání, o tom, jak nás Bůh mění, jak nás buduje. O našich problémech, našem egu, našich chybách... A také jsme si našly nějaké verše z Bible, které nám něco z toho vysvětlují. Prostě báječný rozhovor. 

A teď jsem tedy odložila mobil, trošku se protáhla, koukla z okna na zapadající slunce. Už je opravdu na obzoru vidět jen úzký narůžovělý a naoranžovělý proužek od již zapadlého slunce. Je krásný večr. Jasno, modrá obloha nad tím proužkem. No a pohled mně sjede do vagonu. Sedím na sedadle hned na kraji vagonu, naproti mě muž a žena - partneři, a všude dál, kam se podívám, plný vagon lidí. A tak mě prolítlo hlavou - tak tihle všichni slyšeli, jak mluvím o víře v Boha, o Ježíši Kristu, o mém svědectví, o Bibli... atd atd.. A to, že u telefonování mluvím hodně hlasitě - nechtěně, ale moji synové mě vždy upozorňují, že prý moc křičím :-)  - tak to asi je taky nutné...No, prostě Bůh si dovede zařídit, aby se další lidé o spasení dozvěděli. Aby se dozvěděli, jaký je Bůh dobrý, dokonalý, precizní, milostivý. Haleluja....