Jsem se dnes pěkně zasmála
Jsem tu, po pár dnech. Bohužel se mi nepodařilo dostat se sem a psát nové články. Tak proto ta přestávka. Nejdřív bych ráda shrnula pár novinek, nebo spíš takových uvědomění, týkajících se otužování. Od té doby jsem byla myslím třikrát plavat. Při tom prvním plavání - to bylo v lomu a fakt mrzlo (vlastně mrzlo u všech tři plavání) se mi stalo, že jsem přehnala dobu plavání - prostě jsem zase byla dost umíněná a rozhodla se prodloužit trasu. No tak jsem pak trpěla. A to doslova. Ono už při plavání zpět už z druhé poloviny lomu, kam jsem doplavala, bylo docela těžké. Nezdá se to, není to daleko, ale v té ledové vodě síly docela rychle ubývají. Po připlavání jsem se převlékla, to jsem byla úplně promrzlá, a než se mi podařilo osušit nohy a obléct si ponožky a boty, tak mi prsty na nohou tak zmrzly, že jsem opravdu brečela bolestí. Bylo to poprvé, co jsem tohle zažila. Takovou zimu na nohy, a takovou bolest. A tak jsem se poučila. Když bude mrznout, nesmím plavat delší trať, ale jen tu, kde se pak cítím pohodově. Momentálně je to cca 5,5 až 6 min. Ten den jsem strávila ve vodě asi 8 min. A to bylo prostě hodně.
Tak a už přecházím k dalším dvěma dnům. Také mrzlo - bylo asi 7 st. pod nulou. BRRRRRR. Vše okolo řeky omrzlé. Námraza byla ale moc pěkná napohled, podařilo se mi udělat pěkné fotky.
To už jsem praktikovala zkušenost s kratším plaváním, takže oba dny jsem plavala asi 5,5 min. Voda měla přibližně 3 - 3,2 st. C. A fakt to stačilo. Nicméně ten mráz venku mě donutil po oblečení k běhu. Prostě jsem musela běhat. Celé moje tělo bylo totálně zmrzlé. Ne tak, jako jsem popisovala v úvodu tohoto článku, ale zima mi byla pořádná. Tak jsem si oběhla kus louky a pak ještě s batohem na zádech jsem to vzala po cestičce podél Vltavy tzv. indiánským během. Chůze, běh, chůze, běh. A pak teprve do hospody na pořádný vývar. Mňam. Tak to bylo fajn.
A dnes?? Tak teď se dostávám k tomu smíchu. Tedy - nesmála jsem se při samotném úkonu, ale až posléze, když jsme celou situaci pozorovala na videu. Protože si občas nahrávám svoje plavání na video, abych si udělala nějakou fotku z vody a abych si změřila přesný čas, kdy jsem byla ve vodě. A dnes jsem natáčela. Poprvé jsem si vzala novou plaveckou čepičku a když jsem vylézala z vody, tak jsem si řekla - udělám si fotku jak vylézám z vody - tak jsem si tak pěkně vyšlapovala po schodech z řeky.. a.....najednou... jsem uklouzla na schodu pokrytém řasou. UUUUf, a už jsem letěla k zemi. Naštěstí se mi nic nestalo. Já se zvedla a šla se oblékat. No a pak v restauraci jsem si video pustila. A viděla se, jak se tak krásně kácím k zemi :) :-) . No, smála jsem se tomu. A při pomyšlení, jak jsem chtěla hezkou fotku a mám takovou pěkně od země.. no, bylo to prostě legrační. Ráda se směju sama sobě. Vlastně smát se sama sobě mi poslední dobou přináší dobrou náladu a potěšení a radost. Nezažívám nějak moc radosti ve svém životě. Ale každý den snad najdu chvilku, kdy udělám něco špatně, něco zkazím, atak a pak se tomu zasměju... No co... že??
Taky se dokážete smát sami sobě? A když už jsem u toho smíchu - tak fakt nerada se směju těm "rádobysměšným" videím s pády lidí. Není to nic příjemného. Asi si každý dokážeme představit jak to bolí, když se naše tělo střetne s betonem, schodem atd. Tak vám přeji krásné dny, mnoho Božího požehnání, málo pádů, málo bolesti, ale více úsměvu na rtech.